České silnice a dálnice jsou dlouhodobě synonymem pro nekvalitní infrastrukturu. Neustálé opravy a nekonečné zácpy vytáčí snad každého. Zatímco stát slibuje zlepšení situace a efektivnější výstavbu, realita je úplně jinde. Kvalita silnic zůstává mizerná, nové projekty se vlečou roky, a to vše za enormní ceny. K tomu se přidává nesmyslné zvýhodňování EV, která ničí silnice stejně, ne-li více, než klasické spalovací vozy. A jak to celé dopadá? Daňoví poplatníci platí stále víc, ale kvalita služeb je v nejlepším případě stále stejná – na hovno.
Stav silnic a dálnic
Při projížďce po českých silnicích a dálnicích nejednoho z nás napadne jestli už se náhodou neocitnul někde v Zimbabwe. Málokoho nezaskočí stav našich cest. Pokud se tomu dá tak říkat. Vyjeté koleje, popraskaný asfalt, díry větší jak králičí nory a časté uzavírky kvůli opravám nekvalitních silnic jsou každodenní realitou. A není divu. Většina silnic a dálnic je budována s minimálními ohledy na trvanlivost a kvalitu, což vede k tomu, že po pár letech musí být opraveny. Zase je to skvělý business pro kamarády politiků, ne? 😉 Výstavba nových úseků je přitom neskutečně pomalá. Stát sice slibuje urychlení procesů, ale když se podíváme na průměrné časy dokončení nových dálnic, je to jako nekonečná sága. Stavba D1 trvala desítky let a i po dokončení je tato „moderní“ dálnice v žalostném stavu. D1 je spíš parkovištěm mezi Prahou a Brnem.
Stát je neschopný efektivně řídit výstavbu ani údržbu své vlastní infrastruktury. Jaké to překvapení! Byrokracie a neschopnost dodržet termíny jsou naprosto běžnou součástí každého státního projektu. Vleklé výběrové řízení, zbytečné prodlevy a nekompetentní management způsobují, že silnice zůstávají rozkopané déle, než je nutné. A zatímco se zvyšují rozpočty na údržbu, reálný výsledek je sotva znatelný.
Splachování veřejných financí do záchoda
Při pohledu na ceny, které stát vynakládá na výstavbu nových dálnic, si nelze nevšimnout těch astronomických částek. Za co, proboha? Česká republika má jedny z nejdražších silnic a dálnic na světě. Kde jinde stojí kilometr dálnice tolik peněz, aniž by výsledek odpovídal investici? Zakázky často získávají velké stavební firmy, které mají úzké vazby na státní úředníky. Právě tyto firmy jsou schopné vytěžit ze státních zakázek maximum, aniž by tomu odpovídala kvalita jejich práce.
Korupce a neprůhlednost výběrových řízení jsou dalším faktorem, proč české silnice vypadají, jak vypadají. Místo toho, aby stát dbal na efektivní hospodaření, vynakládají se miliardy na projekty, které jsou neúměrně předražené a často špatně realizované. A kdo na to doplácí? Daňoví poplatníci. Je paradoxní, že přestože se do infrastruktury ročně investují miliardy korun, kvalita silnic se nijak výrazně nezlepšuje.
Každý druhý soukromník by silnice postavil levněji a lépe. To není teorie ankapu, to je prostě čistý fakt.
Elektroauta jsou asi z papíru
Jedním z nejvíce vtipných a zároveň trapných aspektů současného systému je zvýhodňování elektroaut. Vláda propaguje ekologii, ale přitom opomíjí fakt, že elektroauta mají mnohem vyšší hmotnost než běžné spalovací vozy. Tato vyšší hmotnost způsobuje větší opotřebení silnic, a tím pádem vyšší náklady na jejich údržbu. Přesto mají majitelé elektroaut nárok na poloviční cenu dálniční známky. To přece ani průměrně inteligentní opici nemůže dávat smysl. Daňoví poplatníci, kteří jezdí běžnými auty, tak dotují řidiče elektroaut, kteří silnice ničí více. Výsledek ekofašišmu a zeleného socialismu z EU.
Situace v Praze je ještě absurdnější. Elektroauta zde mají parkování zdarma. Zatímco běžný občan platí nemalé částky za parkovací místa, ať už zaparkuje nebo ne, majitelé elektroaut si mohou užívat výhod na úkor ostatních. A to navzdory tomu, že zabírají stejný, nebo dokonce větší prostor a jejich vliv na opotřebení silnic je horší. Je tedy spravedlivé, že elektroauta, která více ničí infrastrukturu, platí méně a ještě mají výhody, zatímco ostatní jsou znevýhodňováni?
Zdražení dálničních známek: Šílenství pokračuje
Nedávno jsme se dočkali zdražení dálničních známek, a už se nám připravuje další kolo zdražování. Člověk se musí ptát, jestli se stát náhodou neposr**. Jak je možné, že platíme stále víc za něco, co je v tak žalostném stavu? České silnice a dálnice připomínají spíše tankodrom, kde se řidiči musejí vyhýbat výmolům, a přesto jsme nuceni platit stále vyšší částky za jejich používání. Nehledě na to, že vyhýbání se výmolům je daleko nebezpečnější než démonizovaná rychlejší jízda z dílny BESIPu a státu.
Aby toho nebylo málo, plánované zdražení dále prohlubuje propast mezi kvalitou poskytovaných služeb a jejich cenou. Dálniční známky, které měly původně pokrývat náklady na údržbu, jsou nyní jen dalším nástrojem k vysávání peněz z kapes řidičů. Stát neustále zvyšuje náklady (nejen) na silniční infrastrukturu, ale reálné výsledky nejsou vidět. Výstavba se vleče, údržba je zanedbaná, a navíc čelíme absenci jakéhokoliv koncepčního řešení tohoto problému.
Je otázkou, kam tyto peníze vůbec jdou. Místo aby se investovalo do kvalitní a rychlé výstavby a údržby, peníze mizí v neprůhledných státních zakázkách. A přitom řidiči, kteří jsou nuceni tyto nekvalitní služby využívat, jsou ti, kdo za to musí platit stále víc. Jak dlouho ještě bude stát pokračovat v této absurditě? Jak dlouho ještě budeme platit za něco, co i kdyby bylo zadarmo, by bylo stále drahé?
Závěr
Když se podíváme na stav českých silnic a dálnic, je jasné, že stát v této oblasti selhává. Stavby jsou nekonečně pomalé, ceny zakázek jsou přemrštěné a reálné výsledky mizivé. Korupce, byrokracie a neschopnost efektivního řízení vedou k tomu, že občané dostávají za své peníze mizerné služby. A přitom ti, kdo infrastrukturu ničí nejvíce, jsou zvýhodňováni.
Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Stát by měl přehodnotit svůj přístup k výstavbě a údržbě silnic, omezit byrokracii a zajistit, aby zakázky byly spravedlivě soutěženy a realizovány za přiměřené ceny. nebo ještě lépe, stát by se do výstavby silnic neměl vůbec plést. A kdo by stavěl silnice?
Stejně tak by měly být zrušeny nesmyslné výhody pro elektroauta, která zatěžují infrastrukturu stejně nebo více než běžné vozy. Jinak poskakovat po rozbitých silnicích, kroutit hlavou nad cenou kilometru dálnice v ČR a absurditám vůči těm, kteří celý tento systém financují – daňoví poplatníci – my všichni.