Digitalizace státní správy, zejména pod taktovkou Ivana Bartoše a Pirátů, je vlajkovou lodí, která má údajně přinést občanům pohodlí, efektivitu a moderní služby. Místo toho však tato snaha pouze převléká staré problémy byrokratického aparátu do digitálního hávu, aniž by skutečně řešila jádro problému. Jak to tedy dopadá, když digitalizaci řeší stát? Z nejen anarchokapitalistického pohledu je odpověď jednoduchá: tragikomicky.
Sladké sliby a hořká realita
Když Ivan Bartoš s velkou pompou ohlašoval ambiciózní plány na digitalizaci státní správy, mnozí doufali, že přichází konečně kýžená změna. Ovšem realita se brzy ukázala být poněkud jiná. Namísto zjednodušení a zprůhlednění procesů se mnohé projekty digitalizace proměnily v drahé, nepřehledné a často zcela nefunkční systémy, které nejsou schopny reagovat na potřeby občanů. Výsledkem je, že stát, který měl být díky digitalizaci „bližší lidem“, se stal ještě vzdálenějším a nepochopitelnějším.
Byrokracie na druhou
Když stát digitalizuje, neznamená to nic jiného, než že byrokraté, místo aby řešili problémy efektivně a smysluplně, vytvářejí složité digitální labyrinty. Místo papírových formulářů nyní občané vyplňují digitální formuláře, které často nefungují správně nebo se na ně nelze připojit kvůli technickým problémům. Co by mohlo být jednodušší? Jenže v rukou státu se i ta nejjednodušší věc stává komplikovanou. Digitální občanský průkaz? Proč ne, ale připravte se na zdlouhavé procedury, problémy s kompatibilitou a nejasná pravidla.
Stát jako digitální Velký bratr
Digitalizace státní správy přináší ještě jeden nepříjemný aspekt, a tím je hrozba totálního sledování a kontroly. Stát, který má přístup ke všem vašim datům, může snadno získat přehled o každém vašem kroku. Ivan Bartoš a jeho tým mohou tvrdit, že jde o snahu zlepšit služby a chránit občany, ale ve skutečnosti se jedná o vytvoření digitálního Velkého bratra, který sleduje každý váš pohyb. A protože stát nikdy nevyniká efektivitou, je více než pravděpodobné, že tato digitální kontrola bude zneužita, nebo alespoň způsobí další komplikace a nepříjemnosti.
Kdo na tom vydělá?
Kdo má z digitalizace státní správy skutečný prospěch? Odpověď je prostá: nikoli občané, ale spíše státem vybraní dodavatelé IT řešení, kteří za nemalé peníze vyvíjejí systémy, jež často nefungují nebo se záhy ukážou jako zastaralé. Tito dodavatelé pak nadále inkasují za „údržbu“ a „vylepšení“ těchto systémů, zatímco občané trpí jejich nedokonalostmi. A kdo to všechno platí? Samozřejmě daňoví poplatníci, kteří jsou nuceni přispívat na tento marnotratný experiment.
Průšvih s digitalizací stavebního řízení
Jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak špatně může digitalizace státu dopadnout, je fiasko s digitalizací stavebního řízení. Tento projekt měl zjednodušit a urychlit proces získávání stavebních povolení, který je v Česku notoricky zdlouhavý a komplikovaný. Místo toho se však digitalizace tohoto procesu stala ukázkovým příkladem státní nekompetence. Systém, který měl být uživatelsky přívětivý a efektivní, se ukázal být chaotický, technicky nestabilní a pro mnoho uživatelů zcela nefunkční. Namísto rychlého a efektivního řešení se občané setkávají s nekonečnými problémy, chybami v systému a zdržováním, které celý proces ještě více komplikuje. Tento příklad jen potvrzuje, že když stát zasáhne do digitalizace, výsledkem je často spíše chaos než pokrok.
Anarchokapitalistické řešení: Nechte to na trhu
Z anarchokapitalistického pohledu je řešení jasné: státní digitalizace je mrtvý projekt už v okamžiku, kdy vzniká. Nechte to na trhu, ať poskytne občanům služby, které skutečně chtějí a potřebují. V tržním prostředí by společnosti, které by poskytovaly digitální služby, musely být efektivní a inovativní, jinak by rychle zanikly. V soukromém sektoru existuje přirozená motivace poskytovat kvalitní služby, protože zákazníci mohou kdykoli odejít ke konkurenci. Státní monopoly však žádnou takovou motivaci nemají, a proto výsledky jejich práce většinou připomínají špatně zrežírovanou tragikomedii.
Konečný verdikt
Digitalizace státu pod vedením Ivana Bartoše a Pirátů je dokonalým příkladem toho, jak dopadá, když se stát snaží vstoupit do oblasti, kterou by měl nechat na soukromém sektoru. Namísto slibovaných úspor a zjednodušení se občané setkávají s dalšími problémy, byrokracií a hrozbou sledování. Z anarchokapitalistického pohledu je to jen další důkaz, že stát nikdy nemůže být efektivní a že skutečný pokrok přichází pouze tehdy, když lidé mají svobodu jednat a volit na trhu.
Pokud má digitalizace skutečně přinést zlepšení, musí vycházet z principů dobrovolnosti a konkurence, nikoli z vnucené byrokracie a státních zásahů. V opačném případě zůstane pouze dalším zklamáním, které nás bude stát drahocenný čas, peníze a svobodu.