Pokud jste se někdy ucházeli o práci v Česku, je dost pravděpodobné, že jste se setkali s něčím, co se dá bez nadsázky označit za diletantství v HR. Ne neobratnost, ne drobné chyby – ale čistý amatérismus, neprofesionalitu a často i aroganci.
A pak ty samé firmy brečí, že „nejsou lidi“.
Tenhle článek je kritický. Záměrně. Vychází z mých vlastních zkušeností, zkušeností lidí kolem mě i z dlouhodobého pozorování trhu práce. Uchazeči si často nechtějí přiznat, jak špatně s nimi firmy zachází. Firmy zase kopou kolem sebe jako malé děti, kdykoliv si někdo dovolí jejich HR procesy zpochybnit.
Pojďme si to říct na rovinu.
Úvod: Krize pracovního trhu? Jen z poloviny
Firmy dnes hlasitě mluví o krizi pracovního trhu. O tom, že nejsou lidi, že chybí kvalifikovaní zaměstnanci, že mladí nechtějí pracovat, že „trh je přehřátý“.
Jenže tahle mince má dvě strany.
Zatímco zaměstnavatelé ukazují prstem ven, velká část problému leží přímo u nich. Ne v platech. Ne v benefitech. Ale v tom, jakým způsobem s lidmi jednají už od prvního kontaktu.
Náborový proces je dnes často výkladní skříní chaosu, nekompetence a nulového respektu k času a důstojnosti uchazečů. A přesně tohle je důvod, proč kvalitní lidé odcházejí jinam – nebo se firmám vyhnou obloukem.
Firmy chtějí dokonalé uchazeče, samy ale nezvládají základy
Od uchazečů se očekává absolutní dokonalost:
- perfektně strukturovaný životopis,
- originální motivační dopis (který často stejně nikdo nečte),
- bezchybné odpovědi na pohovoru,
- psychotesty, případové studie, assessment centra,
- reference ověřované pomalu jak bezpečnostní prověrka.
Jakmile člověk zaváhá, je odepsaný.
Na druhé straně stojí firma, která:
- neví, koho vlastně hledá,
- nemá jasně definovanou pozici,
- komunikuje chaoticky nebo vůbec,
- mění podmínky během procesu,
- ignoruje základní slušnost.
Tenhle asymetrický přístup je jeden z hlavních důvodů, proč se pracovní trh dostává do absurdní rovnováhy: firmy chtějí ideál, ale samy fungují hluboko pod průměrem.
Příběhy z praxe: když HR naprosto selhává
Neprofesionální chování personalistů
Jeden z příběhů, který jsem slyšel (a bohužel není ojedinělý), se týká pohovoru zkušené ženy v oboru. Místo odborné debaty přišly šovinistické poznámky, narážky a zlehčování.
Ano, v roce 2025. V „moderní firmě“.
Takové chování nemá v profesionálním prostředí co dělat. A přesto se stále opakuje – často maskované jako „upřímnost“ nebo „neformální styl“.
Ignorování lidských okolností
Další případ: uchazeč vážně onemocní a požádá o přesunutí pohovoru. Reakce jednatele? Neempatická, chladná, až pohrdavá.
Zdraví? Nezájem.
Člověk? Překážka v kalendáři.
Firmy se rády ohání „firemní kulturou“ a „lidským přístupem“. Jakmile ale dojde na skutečný lidský problém, maska spadne.
Nesplněné sliby a ticho po pohovoru
Klasika českého HR:
„Ozveme se vám.“
Neozvou.
Žádný e-mail. Žádná SMS. Žádná zpětná vazba. Uchazeč čeká týdny, mezitím odmítá jiné nabídky, protože „je přece ve hře“.
Tohle není jen neslušnost.
To je profesionální selhání.
Důsledky neprofesionálního chování firem
Ztráta reputace zaměstnavatele
Internet nezapomíná. Negativní zkušenosti se dnes šíří rychle – sociální sítě, diskuzní fóra, recenze zaměstnavatelů.
Jedna firma může během pár měsíců získat pověst místa, kam „se nehlásí normální lidi“. A pak se diví, že se jim nikdo nehlásí.
Odcizení lidí od pracovního trhu
Čím dál víc schopných lidí po podobných zkušenostech říká:
„Na tohle nemám nervy.“
Odcházejí na volnou nohu, zakládají vlastní projekty, nebo prostě odejdou pracovat do zahraničí. Ne proto, že by nechtěli pracovat – ale proto, že odmítají být ponižováni.
Paradox nářku nad nedostatkem lidí
Firmy si stěžují na nedostatek zaměstnanců, zatímco:
- ignorují kvalitní uchazeče,
- odrazují je chováním HR,
- ničí si reputaci vlastním přístupem.
Tenhle paradox by byl komický, kdyby nebyl tak drahý.
Jak by mohly firmy svůj přístup zlepšit
Transparentní a férová komunikace
Základ? Odpovídat.
I negativní odpověď je lepší než ticho. Uchazeč nemusí být přijat, ale měl by odejít s pocitem, že s ním bylo jednáno férově.
Skutečně profesionální HR
HR nemá být administrativní brzda ani ego trip oddělení. Personalista má být reprezentant firmy, ne její slabý článek.
To znamená:
- znát pozici,
- umět komunikovat,
- chovat se slušně,
- respektovat čas druhých.
Zní to banálně. V praxi je to často sci-fi.
Empatie není slabost, ale konkurenční výhoda
Zdravotní problémy, osobní situace, životní okolnosti – to všechno k lidem patří. Firmy, které to pochopí, získávají loajalitu, respekt a dlouhodobě lepší zaměstnance.
Ty ostatní získají… prázdné inboxy.
Proč se firmy bojí kritiky?
Zajímavým fenoménem je i reakce firem na kritiku. Místo sebereflexe přichází:
- obviňování z pomluvy,
- výhrůžky právníky,
- mazání komentářů,
- uražené mlčení.
Přesně jako malé děti, které si nechtějí přiznat chybu. A přitom by často stačilo říct: „Ano, tohle jsme nezvládli. Zlepšíme se.“
Změna musí začít u firem
Krize pracovního trhu nezačne řešením „více lidí“.
Začne řešením lepšího přístupu k lidem.
Respekt, profesionalita, transparentnost a empatie nejsou benefity. Jsou to základy.
Firmy, přestaňte si stěžovat a začněte u sebe.
A vy, uchazeči – mluvte o svých zkušenostech. I nepohodlná pravda je pořád lepší než ticho.
Když systém nefunguje, dává smysl vystoupit z fronty
Možná je na čase si položit nepohodlnou otázku:
Co když problém není v tom, že „nejsou lidi“, ale v tom, že čím dál víc schopných lidí už nechce hrát tuhle hru?
Pokud jste opakovaně zažili ghosting ze strany HR, aroganci personalistů, nekonečné výběrové řízení bez výsledku nebo pocit, že o vás někdo rozhoduje, aniž by vás skutečně znal, pak je naprosto racionální hledat alternativu.
A tou alternativou je jít na sebe.
Podnikání, freelancing, SMMA, budování vlastního projektu nebo digitálního produktu není útěk před prací. Naopak. Je to převzetí odpovědnosti za vlastní hodnotu. Místo aby vás někdo posuzoval podle formátu životopisu nebo sympatií HR, jdete s kůží na trh sami za sebe.
Najednou:
- nejste „uchazeč“, ale partner,
- nečekáte na odpověď, ale tvoříte nabídku,
- nejste závislí na jednom rozhodnutí cizí firmy.
Není náhoda, že čím dál víc lidí míří k oblastem jako je online podnikání, marketing, služby nebo digitální produkty. Ne proto, že by to bylo snadné, ale proto, že je to férovější než současná realita pracovního trhu.
Pokud vás zajímá, jak se dá začít podnikat bez iluzí, bez motivačního bullshitu a s realistickým pohledem na peníze, dovednosti a trh, dává smysl pokračovat právě tímto směrem.
Dvě férovější cesty než čekat na HR
Pokud máš pocit, že nábor v Česku je často jen hra na profesionalitu, nejsi sám. A pokud chceš místo čekání raději jednat, tady jsou dvě cesty, které dávají smysl: