Jakmile listí začne padat a dny se zkracují, jedna věc je jistá: mlhovkáři vyjíždějí ze svých úkrytů a s nimi přichází oslnivá světelná show. Podzim není jen čas dýní a čaje, je to především ráj pro ty, kteří mají potřebu svítit mlhovkami naprosto za každé situace. Mlhovkářům se totiž naskýtá ideální výmluva – „Vždyť je podzim, mlhy jsou přece na denním pořádku!“ Jenže, co když mlha vůbec není, ale jejich mlhovky stejně svítí na kilometry daleko? Přesně o tom to je.
Podzim: Mlhovkářův sen
Podzim je jejich sezóna. Konečně důvod, aby oslnili nejen svými světly, ale i svou ignorací pravidel silničního provozu. Mlhovkáři si rádi hrají na zachránce silnic, přičemž zapomínají, že jejich přepálená světla jsou spíš utrpením pro všechny kolem. Ať už je to brzké ráno, kdy je slabý opar nad silnicí, nebo odpoledne, kdy mlha dávno zmizela, mlhovkáři prostě nemají slitování. Když už světla jednou zapnou, drží je až do té doby, než dojedou domů.
Podzim je pro ně perfektní záminkou – jen málokdo si troufne jim říct, že mlhovky nejsou nutné. „Vždyť může zase přijít mlha,“ říkají si, zatímco jejich světla likvidují oči všem řidičům za nimi. Mlhovkáři prostě neznají kompromis. Svítí, svítí a svítí, i když to okolnosti absolutně nevyžadují. Nedejbože, když je hustější déšť, to bez mlhovek prostě nepůjde.
Kdy a jak správně používat mlhovky?
Abychom se však neomezili jen na stěžování, pojďme si připomenout, kdy a jak mlhovky vlastně používat správně. Třeba se některý z mlhovkářů zamyslí a příště svá světla přepne do režimu, který nemrzačí všechny ostatní na silnici.
Mlhovky jsou určeny výhradně pro situace, kdy je viditelnost snížena pod 50 metrů. Taková mlha, že sotva vidíte na konec kapoty, opravdu hustý déšť nebo velice husté sněžení. To jsou situace, kdy mlhovky skutečně mají smysl. Pokud však je viditelnost jasná, byť je venku jen trochu šedivo nebo jemně prší, není důvod, abyste světla zapínali. Přední mlhovky sice mohou pomoci osvítit krajnice, ale zadní mlhovky vás udělají na silnici oslepující hvězdu – a to doslova. Ostatní řidiči tak místo bezpečnosti zažívají šílenství, když se snaží nesrazit se do stromu, protože jim před očima blikají dvě intenzivní červené koule.
A ještě důležité upozornění: mlhovky nejsou náhradou za denní svícení! To je běžná chyba u některých „expertů“, kteří si myslí, že mlhovky zlepšují jejich viditelnost. Přitom oslepují všechny ostatní a sami se vystavují riziku, že nebudou dostatečně viditelní, pokud například nesvítí jejich zadní světla. Takže mlhovky používejte jen tehdy, když je to opravdu potřeba, a hned jak se viditelnost zlepší, světla zhasněte. Děkujeme!
A ještě jedna věc, mlhovky se ve městě nepoužívají!
Mlhovkářství: Choroba s přetrvávajícími příznaky
Je zvláštní, že mnoho lidí mlhovkářské zlozvyky považuje za neškodné. Vždyť co může způsobit trochu světla navíc? Jenže mlhovky, když nejsou správně používány, způsobují skutečně vážné problémy na silnicích. Klíčové slovo je zde oslnění. Oslňujete řidiče za sebou, kteří pak mají horší reakční dobu, a když se k tomu přidá nějaký ten reflex, může to skončit ošklivou nehodou.
Navíc neustálé používání mlhovek může být i pokutováno. Policie to sice profesionálně ignoruje, ale co už. Nicméně zbytečně svítit mlhovkami v době, kdy to není potřeba, není jen nepříjemné, ale i nelegální a nebezpečné. Takže pokud byste, vy mlhovkáři, byli od té dobroty a chtěli zlepšit komfort jízdy pro všechny kolem, zvažte, zda je vaše záře opravdu nezbytná. Většinou totiž není.
Jak poznat mlhovkáře? Stačí chvíle za volantem
Pokud jste si ještě nevšimli, mlhovkář je v provozu poměrně snadno rozpoznatelný. Je to ten, kdo za každého počasí svítí na plné pecky, ačkoliv kolem není ani stopa po mlze. Obvykle je to řidič, který je přehnaně opatrný, anebo prostě nemá tušení, jak fungují jeho vlastní světla. Tito lidé často mají pocit, že jim mlhovky dodávají jakousi výhodu, ať už jde o lepší viditelnost, bezpečnost, nebo prostě o pocit, že je všichni na silnici vnímají.
Problém je, že zatímco oni možná mají lepší přehled o dění před nimi, ostatní řidiči si během jízdy procházejí peklem. Oslňující zadní světla jsou opravdovým utrpením, hlavně v noci, kdy je každé další světlo navíc malým torturním nástrojem. A přesně to dělá mlhovkáře tak nesnesitelnými.
Mlhovkáři a jejich obrana
Když se na to ale podíváme z jejich pohledu, mlhovkáři si často myslí, že dělají správnou věc. „Přece je lepší, když mě všichni vidí, než když nejsem dostatečně viditelný,“ obhajují se. Někteří dokonce tvrdí, že mlhovky zlepšují jejich viditelnost v lehkém oparu nebo ve snížené viditelnosti, přestože realita je taková, že to jejich situaci vůbec nevylepšuje a pouze zhoršuje pohodu ostatních na silnicích.
Tito řidiči se také rádi vymlouvají na „špatné návyky“ z dřívějška nebo na to, že „se to tak dělá už roky.“ Jenže časy se mění, a s nimi i pravidla bezpečnosti na silnicích. A je na čase, aby se změnili i mlhovkáři.
Jak to změnit?
Pokud máte pocit, že patříte mezi mlhovkáře, nezoufejte. Nikdy není pozdě začít správně používat mlhovky. Naučte se rozlišovat situace, kdy jsou světla nezbytná, a kdy je to jen přehnaná opatrnost. Podzimní mlhy nejsou vždy tak husté, jak se zdají, a pokud vidíte na 50 metrů před sebe, mlhovky můžete s klidným srdcem vypnout.
A všem ostatním, kteří trpí pod nadvládou mlhovkářů, doporučuji kolegiálně mlhovkáře probliknout a nebo ho v nejlepším případě předjet a rychle ujet pryč.