Když koalice SPOLU před volbami slibovala, že bude chránit živnostníky a omezí státní výdaje, mnozí věřili, že přichází skutečná změna. Pravice měla vždy hájit malé podnikatele a daňové poplatníky, kteří táhnou ekonomiku a na svých bedrech nesou velkou část státního aparátu. Co ale vláda udělala? Místo toho, aby se skutečně zaměřila na efektivitu státu, sahá po nejsnazším řešení: opět zvyšuje daně.
Člověk by si myslel, že volební porážka koalici probere. Poslední krajské volby byly pro vládu jasným signálem, že její politika není v pořádku. Místo reflexe však přišla opět ta samá písnička – zvyšování daní, škrcení živnostníků a přehlížení skutečných problémů v oblasti výdajů. Přece, co je snadnější než vytáhnout z kapes těch, kteří už teď sotva zvládají? Osekání přebujelých státních výdajů? To by totiž znamenalo řešit problémy systémově, a to už je příliš práce.
Daně jako řešení?
Země údajně potřebuje nové příjmy. Ale proč? Protože stát nedokáže efektivně hospodařit s tím, co má. Namísto toho, aby vláda přistoupila k nepopulárním, ale nutným škrtům v neefektivních výdajích, rozhodla se opět vytáhnout peníze z kapes občanů. Především pak z kapes těch, kteří jsou zvyklí postarat se sami o sebe – živnostníků.
Přitom to byli právě živnostníci, kteří v minulosti tvořili klíčovou voličskou skupinu pravice. Koalice SPOLU, zejména ODS, se na ně vždy spoléhala. Co ale živnostníci získali výměnou za svůj hlas? Vyšší odvody, vyšší daně a stále se zvyšující administrativní zátěž. Takto si pravice představuje „podporu podnikání“?
Stát jako nenasytný obr
Každý další rok vidíme stejný scénář. Stát se nafukuje a jeho apetit po nových příjmech roste. Místo toho, aby osekával zbytečné úředníky a projekty, které nepřinášejí žádný skutečný užitek, si raději půjčí od svých občanů. A když ani to nestačí, prostě jim zvedne daně. Jde přece o jednoduchou logiku: když stát neumí hospodařit, proč by se tím měl zabývat? Prostě zvýší příjmy, problém vyřešen. Ale tím jen odkládá nevyhnutelné – čas, kdy už lidé nebudou ochotni dál platit za neefektivitu.
Koalice SPOLU přitom slibovala zcela opačný přístup. Mělo dojít k omezení zbytečných státních výdajů a zlepšení efektivity veřejných služeb. Místo toho však vláda jen dál roztáčí kolotoč zvyšování daní, aniž by skutečně řešila problém nadměrného státu.
Ignorování signálů
Výprask v krajských volbách měl být pro koalici budíček. Občané jasně řekli, že nesouhlasí s jejím dosavadním přístupem. Pravici začínají opouštět její vlastní příznivci, kteří si všimli, že namísto slibovaného snížení daňového zatížení přichází přesně opačné kroky. Vládní koalice jednoduše zklamala očekávání svých voličů.
Odpověď na otázku, proč se pravice uchyluje k levicové politice zvyšování daní, je nepochopitelná. Volební debakl jim nestačil jako lekce a ani ekonomické důvody zjevně neberou vážně. Místo řešení strukturálních problémů se snaží hasit požár naléváním vody do suterénu, kde už voda dávno stojí.
Co by měla vláda skutečně dělat?
Odpověď je jednoduchá, ale politicky nepopulární: vláda by měla konečně osekávat výdaje a přestat být závislá na stále rostoucím objemu státních příjmů. Zvyšování daní totiž není dlouhodobým řešením. Naopak, takový přístup demotivuje podnikavé občany, kteří už teď nesou na svých bedrech tíhu rostoucího státu.
Co si koalice SPOLU neuvědomuje, je fakt, že čím více bude živnostníky a podnikatele škrtit, tím méně budou ochotni riskovat a investovat. A to povede k poklesu celkové ekonomiky. Místo toho by měla vláda začít tam, kde je to skutečně potřeba – v byrokracii a přebujelém státním aparátu.
Ztracená důvěra
V důsledku současné politiky ztrácí pravice důvěru svých tradičních voličů. Lidé očekávali od vlády koalice SPOLU skutečnou změnu – menší stát, nižší daně a větší svobodu pro podnikání. Místo toho dostali opak. Jak dlouho ještě potrvá, než si to vláda uvědomí? Kolik dalších volebních výprasků potřebuje, aby pochopila, že cesta k prosperitě nevede přes zvyšování daňového zatížení?
Koalice SPOLU měla možnost ukázat, že pravice může skutečně přinést změnu. Místo toho se stává pouhou replikou levicových vlád, které místo řešení problémů sahají po nejjednodušším, ale zároveň nejškodlivějším nástroji – zvýšení daní.