Lidi, kteří se smějí druhým za vzhled nebo váhu mají u mě speciální místo v pekle. Mám k tomu jednoduchý důvod – je to důkaz té nejnižší formy člověka, která se může objevit. Dal bych to na úroveň levičáka. Nula, které když se něco nelíbí tak to buď zakazuje druhým nebo je úplně nevyžádaně konfrontuje s nějakou svojí mentální poruchou. Žij a nech žít, kundo.
Vyrovnaný člověk nemá žádnou takovou potřebu.
Pokud mě něco reálně a fyzicky neohrožuje nebo neomezuje (což levičáci dělají) tak je mi to jedno. Čím tě ohrožuje, že je někdo silnější?
Důkaz psychické zraněnosti
Pozoroval jsem tyto individua v jejich přirozeném prostředí, bavil se s nimi apod. Zároveň jsem si přečetl různé materiály a diskutoval to s psychiatry a psychoterapeuty. Teď tedy trochu odborněji, půjdeme k jádru pudla.
Zaměříme se na několik aspektů jejich osobnosti, motivace a možných psychických mechanismů. Tento typ chování často pramení z hlubokých vnitřních problémů, které dotyčný člověk není schopen adekvátně zpracovat a řešit, a proto si je vylévá na druhé. Můžeme mluvit o několika možných oblastech:
1. Projekce vlastních nejistot
Tito lidé často trpí vlastními nejistotami a komplexy, ať už jde o vzhled, sociální postavení nebo jiné aspekty sebevnímání. S posměchem vůči druhým, zvláště vůči těm, kteří jsou snadnějším cílem, například lidé s nadváhou, kompenzují vlastní pocit méněcennosti. Jedná se o psychologický obranný mechanismus zvaný projekce, kdy osoba promítá své vlastní negativní pocity, nejistoty nebo slabosti na druhé a tím se chrání před tím, aby je musela řešit sama.
2. Potřeba moci a kontroly
Posměch a urážky jsou často formou agrese, která může pramenit z potřeby mít nad někým moc nebo nadvládu. V případě lidí s nadváhou je zde asymetrie – agresor cítí, že je v lepší pozici a může tak snadněji uplatňovat svou moc. Tímto chováním si dotyčný kompenzuje vlastní pocit bezmoci, ztráty kontroly nebo nízké sebeúcty. Posílení sebevědomí skrze snižování druhých je znakem nezralé a narušené osobnosti.
3. Skryté pocity méněcennosti
Mnoho lidí, kteří srážejí ostatní, to dělají právě proto, že se sami necítí dostatečně hodnotní. Tito lidé mohou mít pocit, že se nikdy nedokážou stát tím, co by sami chtěli být, a tak napadají ty, kteří jsou podle nich „slabší“ nebo „odlišní“. Nadváha bývá společensky stigmatizovaná, a tak je pro ně snadným terčem, na kterém mohou uplatnit svou frustraci a ventilovat svou nespokojenost se sebou samým.
4. Komplex superiority
Tento typ chování může také pramenit z komplexu superiority, což je psychologický stav, kdy jedinec používá přehnané sebepojetí jako obranu proti vnitřnímu pocitu méněcennosti. Člověk s komplexem superiority se potřebuje cítit lepší než ostatní, aby zakryl svou vlastní nejistotu. Tím, že uráží druhé, například lidi s nadváhou, si tento jedinec snaží potvrdit, že je lepší než ti, které ponižuje.
5. Vliv výchovy a prostředí
Nelze přehlédnout ani vliv rodiny a prostředí, ve kterém tento člověk vyrůstal. Pokud byl například svědkem posměšků, ponižování nebo agresivity doma, může se tento vzorec chování naučit jako způsob, jak si udržet kontrolu nebo získat uznání od okolí. Lidé, kteří byli sami v dětství ponižováni, mohou v dospělosti tuto bolest přenášet na druhé, často nevědomě. Tento způsob chování může být naučený způsob, jakým sami čelí neřešeným traumům z dětství.
6. Neschopnost empatie
Osoby, které urážejí lidi s nadváhou, často postrádají schopnost empatie – nejsou schopny se vcítit do pocitů druhých nebo je vědomě ignorují. To může být způsobeno nejen emocionální otupělostí, ale i hlubšími problémy s emocionální inteligencí. Empatie je klíčovým prvkem zdravého sociálního fungování a její nedostatek může naznačovat nejen osobnostní poruchy, ale i patologické rysy, například narcisismus nebo antisociální rysy.
7. Zásah z dětství: Nedostatek lásky a přijetí
Často u lidí, kteří se chovají takto destruktivně vůči druhým, objevíme nedostatek lásky, přijetí a pozitivní pozornosti v jejich vlastním dětství. Mohou mít v sobě zakořeněné pocity, že nikdy nebyli dost dobří, nikdy nebyli dost přijímáni, ať už to bylo kvůli tlaku od rodičů, vrstevníků nebo jiných autorit. Tím, že srážejí druhé, si částečně vynucují pocit, že mají nějakou kontrolu nad svým životem, což je však klamné a krátkodobé.
Závěr
Lidé, kteří ponižují a urážejí ostatní kvůli jejich vzhledu, v tomto případě nadváze, často vykazují známky vnitřních problémů, nedořešených traumat, hluboké nejistoty nebo potřeby uplatnit nad druhými kontrolu a moc. Tato destruktivní tendence vylévat své komplexy a zlost na druhé je známkou nezralé osobnosti a bývá velmi často symptomem neřešených problémů, které daný jedinec nese z dětství nebo ze svého prostředí.