Téma „libtardů“ a jejich argumentace v debatách, zejména při konfrontaci s tvrdou kritikou státu a jeho fungování, je fascinující z pohledu libertariánství a ankapu (anarchokapitalismu). Tento článek se zaměří na fenomén, kdy někteří lidé, když ztrácejí racionální nebo relevantní argumenty, přejdou k výrokům typu „Tak se odstěhuj!“, což nejenže neřeší jádro problému, ale odhaluje hlubší pohled na jejich vnímání státu a demokracie.
„Tak se voctěhuj!“: Fráze plná rezignace a nepochopení
Když v debatě padne fráze „Tak se voctěhuj!“ (píšu schválně retardovaně), zpravidla vyplývá z neschopnosti obhájit status quo. Tito lidé, kterým můžeme pro účely diskuse říkat „libtardi“, často vidí stát a jeho instituce jako nedotknutelné základy společnosti. Jakákoliv kritika vlády, veřejných služeb, či samotného konceptu státu je pro ně nejen nesmyslná, ale i urážející. A právě ve chvílích, kdy jsou jejich argumenty vyčerpané, vrhnou se na jednoduchý únik – naznačují, že pokud nejste spokojeni se státem, měli byste odejít někam jinam.
Z ankap pohledu, který si váží svobody jednotlivce a dobrovolných vztahů, je tato fráze absurdní. Pro anarchokapitalisty je stát z definice institucí, která násilím vynucuje svou autoritu nad jednotlivcem, a tak myšlenka, že by někdo měl „utéct“ namísto změnit systém, nepřichází v úvahu. Jde o nepochopení samotného jádra problému, protože otázka není „kam odejít“, ale proč má stát právo násilím nutit lidi k poslušnosti a platit za služby, které nechtějí nebo jsou neefektivní.
Stát jako modla
Libtardi mají tendenci vnímat stát jako modlu, která je zodpovědná za zajištění všeho od základních potřeb až po morální vedení společnosti. Pro ně je stát tím, kdo „pečuje“ o své občany, kdo zajišťuje infrastrukturu, zdravotnictví, vzdělání a další veřejné služby, a každý, kdo tuto autoritu zpochybňuje, je automaticky viděn jako někdo, kdo chce rozbít samotný řád společnosti. Tito lidé často nevnímají skutečnost, že státní aparát může být neefektivní, byrokratický nebo dokonce represivní, zejména pro ty, kteří nesouhlasí s jeho fungováním.
Demokracii pak tito lidé berou jako absolutní svatý grál, kterého se nelze vzdát. Každý nesouhlas s vládou je pro ně nejen nesprávný, ale i útokem na samotnou podstatu civilizace. Anarchokapitalisté naopak vidí demokracii jen jako jednu z forem vlády, která stejně jako každá jiná, zahrnuje systém donucování a útlaku, byť formovaného volebními procesy. Místo toho, aby byla svobodná společnost tvořena dobrovolnými interakcemi, demokracie v jejich očích znamená, že vítězná většina má právo nutit menšinu podřídit se pravidlům, se kterými nemusí souhlasit.
Reakce ankapu na státní služby
Anarchokapitalisté vychází z přesvědčení, že trh dokáže daleko lépe poskytovat služby, které dnes zajišťuje stát. Problémy s neefektivními veřejnými službami, nadměrnými regulacemi nebo vysokým zdaněním jsou v jejich očích pouze důsledkem toho, že stát má monopolní postavení, které není ohroženo konkurencí. Lidé, kteří kritizují veřejné služby nebo vysoké daně, nechtějí „utéct“, ale chtějí změnit způsob, jakým jsou věci řízeny, a zavést větší svobodu v rozhodování.
Fráze „Tak se odstěhuj!“ tedy z ankap pohledu zní téměř jako útěk od problému, nikoliv jako jeho řešení. Namísto zkoumání, jaké by mohly být alternativy k současnému systému, je tato fráze pokusem uzavřít diskusi a umlčet kritiku.
Závěr
Když „libtardi“ používají fráze typu „Tak se odstěhuj!“, odhalují nejen svou neschopnost čelit věcné kritice státu, ale i svůj pohled na svět, který je svázán se státní mocí a demokratickými strukturami jako něčím, co by mělo být nezpochybnitelné. Z pohledu ankapu však nejde o to, kam utéct, ale jakým způsobem dosáhnout svobodnější a spravedlivější společnosti, kde neexistuje donucení a kde služby jsou poskytovány na základě dobrovolnosti a konkurence.